Archivní snímky od farmaceutické společnosti Sandoz, známé svým objevem, výzkumem a produkcí LSD a dalších psychedelik. V laboratořích Sandoz pracoval i sám Albert Hofmann, který zde syntetizoval první LSD. Firma v té době natáčela filmy, jež reflektují tuto výrobu a nabízejí fascinující vhled do psychedelické historie.

Images du monde visionnaire je zásadním dílem filmové tvorby Sandoz v několika směrech – je to film zajímavý svou experimentální formou, unikátní je však především jeho progresivní téma. Film je totiž pokusem o zachycení změněného stavu vědomí výtvarného umělce a literáta Henri Michauxe po požití meskalinu a hašiše. Michaux na filmu také aktivně spolupracoval. Za pozornost stojí i výtvarné zpracování snímku, které pracuje s Michauxovými vlastními kresbami, ale také se surrealistickými scénami evokujícími mimořádné stavy vědomí a psychedelický zážitek.

Dokumentární film Acid tematizuje přímo fenomén LSD, shrnuje dosavadní situaci a poukazuje na stále relevantní otázky, týkající se léčebného potenciálu psychdelik. Film také vystihuje zásadní proměnu společenského postoje k psychedelickému tématu, který v důsledku kontroverzí a negativní kampaně nastal na konci 60. a na počátku 70. let, hlavně co se týče přístupu mocenských struktur, včetně samotné společnosti Sandoz, která se od výroby LSD v druhé půlce 60. let distancovala. I když tak Acid působí do velké míry ideologicky, přináší dnes raritní výpovědí výzkumníků (mezi nimi např. Stanislav Grof) a dynamické záběry vystihující dobové vnímání psychedelické kultury.

V části své filmové tvorby se společnost Sandoz soustředila na mapování tématu duševního onemocnění, často však dosti nečekaným, až experimentálním filmovým přístupem, což je i případ snímku Concerto mécanique sur la folie. Film symbolicky propojuje duševní (ne)rovnováhu a mechanizovaný svět, když ve výpravných obrazech ukazuje cestu dvojice lidí prostředím strojů a umělých materiálů.

Bizarní snímek La femme 100 têtes, tedy “stohlavá” anebo taky “bezhlavá žena”, představuje unikátní filmovou adaptaci kolážového románu surrealistického výtvarníka Maxe Ernsta. Film převádí Ernstovy snové koláže do pásma výjevů překračujících běžnou realitu i fyzikální zákony - lidé i předměty létají, neživé věci ožívají, vše je skládáno do bizarních koláží spojujících postavy, zvířata i krajinu. S farmaceutickou činností Sandozu zdánlivě nesouvisející snímek promyšleně odkazuje k surrealistické tradici, která se zabývala hlubinným zkoumáním podvědomí, snění, i dalších změněných stavů vědomí, a skrze bláznivý sled halucinogenních obrazů vytváří až psychedelické filmové pásmo.

Psychedelický Sandoz v pravém slova smyslu. Dokumentární snímek Perception and Imaginative Experience rozebírá komplexní téma vnímání z hlediska neurofyzilogie a

psychologie. Film zachycuje sérii percepčních experimentů za různých podmínek - např. senzorickou deprivaci, vystavení flicker efektu, a také intoxikaci psychedeliky. Stavy, jež

testované subjekty zažívají, jsou ve filmu vizualizovány v psychedelických vizuálních sekvencích.

Film řeší téma schizofrenie a jejích projevů v životě jedince, které mapuje skrze skutečné deníkové zápisky pacienta, poskytnuté režisérovi na filmu spolupracujícím lékařem D.J. Duchém, jenž se mimo jiné v 60. letech 20. století zabýval výzkumem léčebných účinků psychedelik v psychiatrii. Ve filmu zní proud emocionální výpovědi, popisující proměnu schizofrenikovy osobnosti, v obrazech sledujeme hlavního hrdinu, jak se postupně proměňuje a propadá do nemoci. Film poskytuje působivou reflexi složitého tématu duševního onemocnění. Zajímavostí je také obsazení charizmatického herce Pierra Clémentiho, známého z filmů Luise Buňuela nebo P.P. Pasoliniho.

Film zastupuje „faktaskní“ oblast Sandoz portfolia, tedy filmy, které pracují s opulentní, extravagantní scénografií a nejasným, až bláznivým narativem, jenž je však často založen na exaktních tématech typu výsledků konkrétních vědeckých výzkumů nebo studií psychologických onemocnění. Což je případ i Baletu – režisér Éric Duvivier, který stál za většinou filmů zmiňované kategorie, se ve filmu snažil o audiovizuální vyjádření stavu „parafrenie“, tedy typu schizofrenie projevující se překrýváním reality a schizofrenních halucinací.