Na pohřbu své maminky neplakal, hned druhý den šel do kina. François Ozon uvádí Camusovu existenciální klasiku v mrazivě působivé adaptaci, ostře kontrastující se spalujícím alžírským sluncem.

Nic mě nepoutá ke společnosti, jejíž základní pravidla neuznávám.

Na pohřbu své maminky neplakal, hned druhý den šel do kina. Pár dní poté Meursault zabije člověka. V očích společnosti se však jeho největším proviněním stává něco docela jiného. François Ozon (8 žen, Dvojitý milenec) uvedl v hlavní soutěži benátského festivalu působivou adaptaci jednoho z nejvýraznějších románů 20. století. Camusova existenciální klasika v jeho podání získává podobu odvážného, znepokojivě mrazivého dramatu, v němž spalující alžírské slunce ostře kontrastuje s Meursaultovým vnitřním chladem.